Reklama
 
Blog | Michal Hradecký

Každý svého šloufa strůjcem

Čekáme na poslaneckou iniciativu uzákonění šloufa marně?

Táži se jistěže pohříchu do větru: proč se konečně sněmovna nesejde a ve zrychleném jednání neuzákoní funkci šloufa??

Svého šloufa má již nyní každý předseda vlády, své šloufy by jistě uvítali i místopředsedové vlád a troufám si tvrdit, že i pan prezident by kromě pánů Hájka a Jakla užil a uživil sem tam i pořádného a zkušeného šloufa.

Přitom jde o tak praktickou funkci. Většinou je to zároveň i politikův přítel, který jsa vyslán za učitým účelem vyjednává politikovým jménem, ale zároveň samozřejmě nic takového nečiní (tato dvojakost je šloufovým největším přínosem). Šloufové jsou od přírody sveřepí a mívají vlastní nápady k řešení situace, s tím je nutné dopředu počítat. Navíc i pokud plní přesně politikovo zadání je vždy možné použít formulaci "ano, můj šlouf měl pomoci panu XYZ řešit situaci, o to jsem ho žádal, ale že to udělá tak jak to udělal jsem přece nemohl předpokládat, znáte šloufy".

Reklama

Nejlepší by bylo pro šloufy ustavit stavovskou komoru, řešící jejich jednání. To proto abychom se v mediích mohli v klidu věnovat aférám okolo rakouských zvrhlíků a odhalených ňader stárnoucích zpěvaček a nemuseli se nudit výroky politiků, když po nich nepřátelé novináři chtějí vysvětlení ohledně jejich šloufa.

Nemohu se totiž zbavit dojmu, že to co se nyní děje je jen vytloukání šloufa šloufem podle pravidla: když vy na mě vytahujete Dalíka, tak já na Vás Savoy.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama