V posledních týdnech ovšem došlo k obratu. Vzácnou shodu, že je nutné uřezat knoflíky z talárů ústavních soudců následovala ještě dohoda o vybrabčení všech melčáků. Už to vypadalo, že před námi začíná jedno velmi pěkné klukovské přátelství, z kterého kdyby neměl radost sám Jaroslav Foglar, tak Louis Pergaud určitě ano.
Ale kdepak. JP se rozhodl, že to co bylo dohodnuto už dohodnuto není.
Vlastně ani nechci hodnotit jestli je to dobře nebo špatně, na to mám málo informací a možná i rozumu. Jen bych nerad zapomněl jak celá ta knoflíková válka probíhala. Na angažmá pana předsedy Paroubka, pana prezidenta Václava II, na řetězec zbytečných kroků motivovaných osobními antipatiemi. Na to jak pan předseda Topolánek garantoval za poslance, že jsou schopni za týden projednat potřebné zákony ve sněmovně a senátu, výhrůžky soudcům a další mediální perličky.
Hoši děkujem!